Soběhrdy
/ Prčice
4tá neděle postní
Petr Turecký
Introit
Jeremjáš 29:12 Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. 13 Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem.
Žalmy 86:4 neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný.
První čtení
Abdijáš 1:10 - 15
Druhé čtení
Mt 7, 1-14
Kázání
Bratři a sestry, v dnešním čtení se opakuje jeden motiv. Jak se my díváme na druhé, jak posuzujeme, jak měříme, taková bude naše odměna. Neplatí to jen do budoucnosti, ale platí to už v přítomnosti. Jaký jsem člověk, takový je svět kolem mne. Možná je to tak, že zloděj vidí kolem sebe jenom samé zloděje. Lhář vidí všude samou lež. Ten, kdo si stále na něco ztěžuje, nebude nikdy uspokojen. Bude kolem sebe vidět jenom chyby druhých. A tak je pomalu stravován. Nesoudí ho Bůh, je to mnohem prostší, člověk se stravuje takto sám. Boha k tomu nepotřebuje. (v originální textu ani není uvedeno, že Bůh člověka odsoudí, ale je tam prostě - kral: jakým soudem soudíte, takovýmž budete souzeni, a jakouž měrou měříte, takovouž bude vám zase odměřeno.)
Soud nespočívá v tom, že by se Bůh mstil a takového člověka odsoudil, ale v tom, že takový člověk Boha prostě nemá. Ve chvíli odsuzování, ve chvíli libování si ve vlastní spokojenosti, – se stává ten, kdo odsuzuje a nekoná sám pokání, člověkem bez Boha, bezbožníkem, svévoníkem. Kdo soudí, je svévolník.
Nico ter Linden k tomu říká: Už ses například někdy zamyslel nad tím, proč tak ostře reaguješ na omyly druhých? Možná, že ti připomínají tvé vlastní omyly, kterých se ti právě podařilo zapudit z mysli? Není to náhodou tak, že se ti na druhém člověku hnusí to, co nechceš vědět sám o sobě? Nemá ta tříska v oku druhého člověka něco společného s tvým trámem?
Vyjmi nejprve trám ze svého oka, a teprve potom můžeš vynášet soudy o třísce v oku svého bližního. Ale ne, takhle to tam není: ani potom ještě nemáš soudit. V evangeliu čteme, že teprve potom prohlédneš natolik jasně, abys mohl druhému pomoci a jeho třísku odstranit.
Naproti tomu dobrý člověk (tedy člověk, který Boha hledá) nachází ve světě spíše dobré lidi, než zlé. Spíše pomáhá, než pomlouvá.
Myslíme-li si o druhém člověku, že je špatný, můžeme si být jisti, že to je naše vlastní špatnost, která v té chvíli promlouvá. A tak jsme souzeni už v té chvíli i do budoucna. A tak sami sebe stravujeme.
Nenechme si namluvit, že svět je tak skažený, že v něm nemůžeme nalézt nic dobrého. Vždyť Bůh působí v tomto světě a dává se v tomto světě také nalézat. Kde jinde, než v čase a prostoru tohoto světa? Nenechme si namluvit, že je lepší chovat se jako ostatní, když jsme přece povoláni k tomu, abychom byli světlem?
Házet svaté psům a perly sviním může znamenat právě také zahození naděje B-ho K. Zahození ve jménu rezignace. Nebo zahození, když člověk jedná jako ten, který se povýší a řekne, že trám ve svém oku nemá. Kdo neprosí o odpuštění vlastních vin, ten nemůže pomoci svému bratru.
Psi a svině (pohanské myšlení) tak nemusíme hledat jenom kolem nás, ale jsou v nás samotných. Jako ten trám ve vlastním oku. Naopak – hledání pohanů vně nás je přesně to, co nás vede do záhuby.
Pokud bychom hledali psy a svině mezi nekřesťany, pak je zajímavé, že J sám tento příkaz nedodržoval. Vždyť co dělal jiného, než že dával svaté psům a své perly házel sviním? To, co měl nejcennějšího, svěřil světu, který tomu rozumí asi tak, jako svině perlám (Ter Linden).
A tak je víra hledáním, neustálým zápasem o víru v dobré na tomto světě – tedy Boží dar, který nám přinesl JK - BK, které už přeci na tomto světě klíčí.
BK není z tohoto světa, není to nějaké krásné místo, do něhož bychom se mohli ukrýt před sebou samými. Do BK vstupujeme naší odpovědí na J-ovo volání. Je to naše odpověď na Boží vzkříšení J-e.
Naše odpověď se projevuje v trpělivosti hledání, tlučení na dveře.
Změnit od základu smýšlení je to nejtěžší. Změna smýšlení totiž znamená, že se člověk učí jít tam, kde ještě nikdy nebyl. Proto J po nás vyžaduje nesmírnou trpělivost. Změna myšlení, která změní svět kolem nás – třeba, když se z člověka podezíravého má stát člověk plný důvěry – je běh na velmi dlouhou trať. Vodou na této trati je právě J-ovo slovo: naleznete, bude vám otevřeno. I přes naši zlobu, i přes naši nedůvěru a nevěru to je možné. Podaná ruka Boží opravdu existuje.
Prorok to vyjadřuje ještě jinak:
Nikdy neříkej:
Hospodin mě opustil, Hospodin na mě zapomenul.
Cožpak může zapomenout žena na své nemluvňátko,
neslitovat se nad plodem svého života?
Avšak i kdyby ona na své dítě zapomněla, já na tebe nezapomenu. (Iz 49,14–15.)
A tak čím víc budeme prosit a hledat BK, tím víc budeme umět odpouštět. Čím víc budeme toužit po tom, abychom byli zachráněni, tím víc budeme přát záchranu druhým.
Hledat a nalézat tuto těsnou bránu je velmi těžké. Nenajdeme tam totiž mnoho spolucestujících. Tak se nemůžeme spoléhat na vlastní odhad, který sugeruje toto: s námi nejde tolik lidí, jdeme asi špatně.
Ale právě tu zazní Boží slovo: J říká, že tou úzkou bránou prochází jen maličko lidí, většina jde cestou a branou širokou.
Jaké je evangelium – dobrá zpráva - tohoto dnešního čtení? Evangelium je skryto právě ve zvěsti o úzké cestě.
Představme si, že na té úzké cestě nepotkáme vůbec nikoho. Že její podstatou je, že se na ní vejde právě jenom jeden člověk.
Kdo se ale dobře rozhlédne, uvidí, že před ním po té cestě kráčí žalmista a Mojžíš a Ježíš (Linden, výklad Mt a Mk).
Pane, děkujeme ti za podanou ruku,
že nás učíš, že bychom se sami nedokázali vysvobodit,
ze zlého jednání, z našeho pekla, které si kolem sebe často vytváříme,
svět není sám o sobě zlý, zlým ho umí udělat teprve člověk,
prosíme, abychom byli na cestě vedoucí k životu,
a tak proměňovali i svět kolem sebe a vnášeli do něj tvé BK.
Poslání
Římanům 2:1 (...) nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž. 3 Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu? 4 Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?